Henry Ford
Henry Ford byl americký velkoprůmyslník, který změnil svět jako málokdo před ním i po něm. Nejen, že s 15 miliony prodanými kusy legendárního Modelu T dosáhl všeobecného rozšíření automobilů, ale rovněž zasáhl do celé řady dalších oborů. A jelikož byl nejbohatším a nevlivnějším mužem své doby, svými kroky určoval trendy a konkurenci nezbývalo, než ho následovat. Aniž si to často uvědomujeme, plody práce Henryho Forda využíváme dnes a denně.
Henry Ford se narodil na malé farmě u Detroitu 30. července 1863, čili uprostřed občanské války a jen čtyři týdny po bitvě u Gettysburgu. Jeho dětství bylo poznamenáno tvrdou manuální prací na farmě, která ho přiváděla k šílenství, jelikož si uvědomoval rozsah plýtvání v lidských zdrojích a ve své době zcela nevyužitém potenciálu mechanických strojů. Podle legendy jeho život navždy změnilo setkání se silniční parní lokomotivou, které tehdy 14-letého Henryho přimělo zajímat se o silniční stroje. Po vyučení o dva roky později nastoupil do detroitské továrny, která tyto tzv. lokomobily vyráběla, ale po několika letech dospěl k názoru, že parní stroje pohonem budoucnosti rozhodně nejsou a z továrny odešel.
Roku 1891 Ford nastoupil do Edisonovy elektrárny v Detroitu, kde pracoval jako hlavní inženýr, a po nocích se snažil v malé domácí dílně vyvíjet vlastní spalovací motor. Po pěti letech experimentů postavil svůj první funkční vůz, který po použitých kolech z bicyklu pojmenoval Ford Quadricycle. Zaměstnavateli se však Fordovy soukromé aktivity nijak nezamlouvaly, a tak v roce 1899 dostal Ford v elektrárně nůž na krk - bylo mu nabídnuto významné povýšení, ale jen s podmínkou, že se vzdá svých experimentů s motory. Ford měl však jasno okamžitě - podal výpověď a na plný úvazek vstoupil do automobilového průmyslu. Sehnal několik investorů a založili Detroit Automobile Company. Po ročním trápení, kdy vyrobili jen několik velmi předražených modelů, o které nikdo nestál, došly firmě peníze a Ford dostal vyhazov. Jelikož byl zcela na mizině, byl nucen se na nějaký čas přestěhovat zpět k otci na farmu.
Brzo ho však oslovili další investoři a dali mu novou šanci. Vznikla tak The Henry Ford Company, která se soustředila na výrobu závodních vozů. Fordův individualismus a zcela odlišné představy od majitelů továrny, kteří usilovali o výrobu luxusních vozů pro nejbohatší, po 16 měsících provozu dospěly k dalšímu krachu. Ford dostal opět vyhazov a společnost se postupem času přetransformovala na Cadillac.
Znechucený a zklamaný Ford byl ve svých 40 letech na dně a opět bez peněz. Po nějaké době ho vyhledal magnát Malcolmson, detroitský obchodník s černým uhlím, kterému imponovaly Fordovy závodní vozy. Nabídl financování nové společnosti, ve které by Ford mohl své vozy stavět. Již poučen předchozími nezdary, přišel Ford s revoluční myšlenkou, že že nechce vyrábět auta pouze na objednávku, jako to dělali všichni výrobci okolo, ale že bude vyrábět vozy na sklad, aby zákazník, který přijde do provozovny, mohl se zakoupeným vozem rovnou odjet. Ačkoliv se jednalo o něco do té doby nevídaného a zároveň odvážného, Malcolmson souhlasil, oba spojili síly a 16. června 1903 byla založena Ford Motor Company, ve které byl Malcolmson prezidentem a Ford viceprezidentem. Prakticky ihned došlo k neshodám ohledně nákupu součástek, protože Ford plánoval vyrábět všechny díly pod jednou střechou, zatímco Malcolmson chtěl součástky nakupovat od subdodavatelů, aby mohlo být auto na trhu co nejdříve. Velkou roli zde sehrál účetní James Cousens, jehož vzdorovitost vůči Fordovi nakonec zvítězila a součástky se tedy ze začátku nakupovaly od externích dodavatelů.
Jednoho dne Ford v tisku oznámil, že hodlá vyrobit 10 tisíc vozů, které bude prodávat za cenu 400 dolarů, což byla zhruba třikrát nižší cena, za kterou se vozy běžně prodávaly. Toto šokující prohlášení přitom vydal, aniž by se společníky o čemkoliv poradil. Jeho krok vyvolal jejich velký odpor a Ford již věděl, že pokud má být společnost úspěšná, bude v ní muset mít rozhodovací právo. Vykoupil tedy Malsolmsonovy akcie a roku 1908 se stal většinovým vlastníkem společnosti.
Fordova vize spočívala ve výrobě jediného univerzálního modelu, jehož masová produkce by dovolila výrazné snížení nákladů, vozy by díky tomu šlo prodávat za nízké ceny a automobil by se tak stal dostupným pro širokou veřejnost. Tímto univerzálním vozem byl Model T, který se vyráběl pouze v černé barvě. Ford se tehdy proslavil sloganem v tisku, který pravil, že "každý zákazník může mít vůz barvě, v jaké si bude přát, pokud onou barvou bude černá." Pravým důvodem byla skutečnost, že černá barva nejrychleji schnula a výrobní proces tak trval kratší dobu.
Za účelem výroby onoho jediného modelu Henry Ford na 35 hektarech vystavěl novou továrnu Highland Park severně od Detroitu. Po celých Spojených státech poté vybudoval síť autorizovaných dealerů, kteří vždy museli mít auta skladem k prodeji. Ford zcela rozbil dosavadní model zakázkové výroby automobilů a trval na tom, že musí být možné přijít do obchodu a zakoupit si automobil stejně jednoduše jako třeba kartáček na zuby.
Model T se brzy začal prodávat po celém světě a již roku 1910 měl Ford deset poboček včetně Toronta, Londýna a Paříže. Roku 1911 otevřel první továrnu v Manchesteru v Anglii a roku 1913 v Bordeaux ve Francii.
Zásadní zlom ve výrobě nastal roku 1913, kdy Ford jako první průmyslník zavedl systém montážní linky, který okoukal na jatkách v Chicagu. Ford byl přímo posedlý maximální efektivitou a zamezení plýtvání, a to jak ohledně materiálu, tak lidské práce. Montážní linka sama přiváděla práci k dělníkům, kteří najednou nemuseli nikam chodit a za každý ušetřený krok či pohyb odvedli více práce při výrobě automobilu.
Ford postupně budoval vlastní infrastrukturu. Postavil obří slévárnu, sklárnu a další továrny na všechny součástky, aby se zbavil závislosti na externích dodavatelích. Koupil uhelné doly, ze kterých dopravoval uhlí do Detroitu po vlastní železnici, a rovněž zakládal nemocnice a školy.
Roku 1918 Ford koupil vydavatelství novin a jejich vedením pověřil Ernesta Liebolda. Když po dvou letech zjistil, že je vydavatelství v milionových ztrátách, zadal Lieboldovi příkaz okamžitě zvýšit čtenost a dosáhnout ziskovosti. Liebold spolu s Fordovým mluvčím Williamem Cameronem začali publikovat články namířené proti židům, které obviňovali ze všeho možného od zavinění první světové války až po snahy o ovládnutí bankovního systému v Americe. Liebold a Cameron tyto články podepisovali Fordovým jménem a roku 1922 byly souborně vydány v knize pod názvem Mezinárodní žid - světový problém. Kontroverzní články vycházely až do roku 1927, kdy Forda zažaloval židovský aktivista Aaron Shapiro. Po skončení soudního procesu se Ford tehdy židovské obci omluvil a noviny nechal zrušit. Ačkoliv Liebold a Cameron pod přísahou vypověděli, že Ford neměl o vydávání nenávistných článků ani tušení, existuje řada důkazů, že o nich musel vědět musel, a přestože nebyl jejich autorem, jeho vina spočívá minimálně v jejich tichém schvalování.
V roce 1919 se stal prezidentem Ford Motor Company Fordův syn Edsel, ale Henry ho nikdy doopravdy vládnout nenechal a jeho rozhodnutí často měnil. V průběhu 20. let začal Model T rychle zastarávat a konkurenční automobilky začaly snižovat Fordův náskok na trhu. Ford tvrdošíjně odmítal připouštět jakékoliv změny, protože svůj Model T považoval za dokonalý. Až prudce klesající prodeje v roce 1926 zapříčinily definitivní ukončení výroby. Během 18 let, kdy se Model T vyráběl, sjelo z výrobní linky přes 15 milionů kusů. Všechny továrny pak byly na několik měsíců zavřené, aby prošly kompletní restrukturalizací a následujícího roku 1927 byl představen nový Model A.
Jelikož byl Ford největším zaměstnavatelem v Americe - jen v jeho nové obří továrně River Rouge pracovalo přes 100 tisíc dělníků - každým svým krokem udával trendy a konkurenční automobilky ho vždy musely následovat, aby udržely krok. Henry Ford tak standardizoval umístění volantu na straně ke středu vozovky, jezdění vpravo, pracovní dobu postupně zkrátil na 8 hodin denně a roku 1926 zavedl volné soboty. Revolucí na trhu práce bylo rovněž zavedení minimální mzdy 5 dolarů za den. Za na tehdejší dobu velmi lukrativní plat ovšem vyžadoval maximální nasazení při práci.
Když na konci roku 1941 vstoupily Spojené státy do války, Ford opět přešel na válečnou výrobu a armádě dodával těžkou techniku včetně náklaďáků, letadel a lodí.
Roku 1943 zemřel Fordův syn Edsel na rakovinu žaludku a 79-letý Henry Ford opět převzal vedení podniku. V té době se mu již nedostávalo mnoho duševních sil a nebýt jeho manželky a snachy, dovedl by automobilku ke krachu. Obě ženy ho nakonec po dvou letech přesvědčily, aby odstoupil a firmu přenechal svému vnukovi Henrymu Fordovi II.
Henry Ford dožil ve svém domě v Dearbornu a zemřel roku 1947 ve věku 83 let.